
Klauzurní práce navázané na Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a další formy dovednostní výuky
Oddělení mezinárodního práva soukromého a obchodního zavedlo v roce 2010 v předmětu Právo mezinárodního obchodu ověřování znalostí a některých dovedností studentů formou písemné klauzurní práce. Zavedení této formy prověřování studentů je výstupem z projektu „Teorie – dovednosti – praxe: inovace studia práva.“ Klauzurní práce se váže k jedné z problematik, které jsou probírány v rámci předmětu – k Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Výběr nebyl náhodný. Existuje poměrně málo oblastí, kde lze zdařile navazovat na předchozí výuku a dále ji prohlubovat. Konkrétně tak lze nepřímo navazovat na výuku v oblasti občanského a obchodního práva, oblasti evropského a mezinárodního práva. Přímo lze navazovat na problematiku mezinárodního práva soukromého a procesního, a to zejména pokud jde o řešení sporů a vyplnění mezer neřešených Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. U studentů čtvrtého ročníku právnického studia by již měl být vypěstován cit pro postup v řešení jednoduchých případů, schopnost zdůvodňovat svá řešení a vůbec aplikovat získanou metodologii v uchopení práva v námi sledované oblasti.Jak v oblasti mezinárodního práva soukromého, tak v oblasti práva mezinárodního obchodu byly dlouhodobě v rámci písemné zkoušky využívány jednoduché příklady. Na nich bylo ověřováno pochopení vybraných právních institutů a schopnost studentů interpretovat a následně aplikovat přímé nebo kolizní normy v jednoduchých situacích. Při zavádění klauzurní práce jsme zpočátku předpokládali, že po shrnutí jednoduchého skutkového stavu a identifikaci klíčových problémů budou studenti schopni sami formulovat otázky vážící se k tomuto skutkovému ději. A že na tyto položené otázky následně budou odpovídat. Brzy se však ukázalo, že tento postup vede pouze k tomu, že písemnou část vykoná na první pokus cca 20 % studentů. Což není pozitivní. Ukázalo se, že tato podoba práce je vhodnější pro práci v seminářích, nikoli pro zkoušení. Proto jsme přistoupili k určité změně.
Změna spočívala v nastavení struktury otázek, která je v jedné z částí klauzurní práce pevně dána. Tím také byla ošetřena potřeba u studentů vytvořit a upevnit určité systémové uchopení problematiky na pomezí rovin právní úpravy procesní, kolizní a hmotně právní v prostředí právního pluralismu. Velmi jednoduše řečeno: cílem provedených změn bylo zamezit tomu, aby studenti řešili interpretaci právního institutu předtím, než kvalifikují skutkový děj; zamezit tomu, aby studenti řešili otázky kolizní a hmotně právní předtím, než vyřeší problém procesní vážící se k pravomoci/příslušnosti soudů či rozhodčích soudů atd.
Po získání zkušeností a celkové představy toho, co lze od studentů očekávat, vznikla tato publikace. Má za cíl představit studentům koncept klauzurní práce a umožnit jim domácí přípravu a procvičení možných variant tohoto typu práce. Neboť i zde platí, že se vyplatí investovat do přípravy. A to nejenom do přípravy ve smyslu získání znalostí, ale také pokud jde o schopnost vyjádřit své myšlenky srozumitelně, schopnost odpovídat ve vymezeném čase, pracovat pod časovým stresem atd. Na toto vše se lze rovněž připravit.
Ještě jednu poznámku je nutné učinit. Postačí pro přípravu klauzury naučení se odpovědí zpaměti? Máme na mysli odpovědi, které se nesporně poměrně rychle objeví na studentských webech jako zaručeně pravé. Dle našeho názoru nikoli. Je nutné získat v první řadě znalosti o celé materii. A to nikoli vypsané a přepsané jinými na list formátu A6. Musí se jednat o znalosti v celém systému výkladu. Je nutné se naučit orientovat, a to rychle, v Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a souvisejících normách, včetně norem unijního a vnitrostátního původu z oblasti příslušnosti soudů či rozhodčího řízení. Je nutné získat určité návyky při psaní prací tak, aby se studenti byli schopni ve vymezeném čase koncentrovat a v zadání se orientovat. Proto mechanické naučení se odpovědí vytvořených jinými není a nemůže být dobrou cestou. Navíc obvykle činíme onu záludnost, že i když se inspirujeme již existujícími testy, snažíme se vytvářet pro každý termín vždy test nový.
Příručka se ovšem neomezila jen na klauzurní práce, kterými se částečně končí předmět Právo mezinárodního obchodu. Tato publikace obsahuje ještě další části, které jsou součástí dovednostní výuky realizované v rámci seminářů či dalších forem pedagogického působení.
Metodika je ke stažení ve formátu PDF.

Metodika
Publikace Dovednosti ve výuce práva vznikla jako jeden z mnoha výstupů projektu Teorie – dovednosti - praxe: inovace studia práva (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/15.0198) financovaného v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.Cílem projektu je zvýšení konkurenceschopnosti studentů magisterského studijního programu Právo a právní věda obor Právo a dále bakalářského oboru Vyšší justiční úředník na Právnické fakultě Masarykovy univerzity inovací studijního plánu. Prostředkem inovace je zavedení a uplatňování dovednostních metod výuky ve stávajících a nových předmětech tak, aby došlo k efektivnímu propojení teorie a praxe právnického vzdělávání.
Publikace byla vytvořena ve spolupráci s partnerem Právnické fakulty Masarykovy univerzity Pro bono aliance a lektory, kteří se specializují na dovednostní metody výuky, případně je ve svých předmětech úspěšně aplikují.
Přáním všech autorů bylo předložit čtenářům ucelený výklad nejčastějších dovednostních metod využívaných ve výuce humanitních předmětů, který jim bude nápomocný při řešení nejrůznějších situací, s nimiž budou ve své akademické praxi konfrontováni.
Autoři publikace a také projektový tým projektu Teorie – dovednosti – praxe budou vděčni za všechny připomínky a poznámky od čtenářů, které budou směřovat k rozvoji dovednostních metod v příručce uvedených.
Metodika je ke stažení ve formátu PDF.

Odborná praxe v prostředí vysokého školství
Vysoká škola jako vzdělávací instituce realizující terciární vzdělávání je nejvyšším článkem vzdělávací soustavy.Základním úkolem této vzdělávací soustavy je příprava studentů - absolventů tak, aby byli konkurenceschopní a uplatnitelní na trhu práce. Vzdělání a trh práce by se měly vzájemně ovlivňovat. Bohužel trh práce prochází změnami daleko rychleji, než jedinec dostuduje potřebné znalosti, aby zaplnil poptávku na trhu, což vede k zamyšlení, jak nastavit vzdělávací systém tak, aby počáteční vzdělání vybavilo studenty vědomostmi pro určitou profesi, ale současně poskytlo všestranné, flexibilně využitelné dovednosti a kvalifikaci pro jejich pracovní uplatnění v širším měřítku.
Získávání prvního zaměstnání u absolventů je podmíněno mnoha faktory. Nelze opominout faktor hospodářský, sociálně demografický a s tím související vývoj nezaměstnanosti, ale též faktory individuální, tedy znalostní, vzdělanostní, „soft skills“, počítačovou gramotnost, zběhlost v cizích jazycích až po schopnost rozhodovat se a nést odpovědnost.
Kvalitní výuka na vysoké škole by v sobě měla zahrnovat kromě získávání znalostí v daném oboru taktéž schopnost aplikovat teoretické vědomosti do praxe. Praxe a stáže studentů v době studií mají významný vliv na startovací pozici pro kariérní růst absolventa.
Nejčastějším důvodem nezájmu zaměstnavatelů o absolventy na trhu práce je jejich nedostatečná praxe. Mohlo by se zdát, že zaměstnavatelé nemají zájem ani potřebu výchovy nových kádrů. Důsledkem krize se zaměstnavatelé sami potýkají s přebytkem zaměstnanců z praxe a s praxí a tedy nemají potřebu se v tomto směru realizovat.
Jak nastavit získávání potřebných praktických dovedností již v průběhu studia?
Řešením, alespoň částečným, se jeví zavedení povinných odborných praxí již v průběhu studia. Vzhledem k tomu, že by šlo o povinnou akreditovanou součást výuky, je možné nadsázkou hovořit o tom, že neabsolvování odborné praxe by znamenalo nemožnost vykonání státní závěrečné zkoušky a tedy ukončení vysokoškolského vzdělání.
Předložený materiál je krátkým zamyšlením se nad problematikou vysokoškolských odborných praxí z různých aspektů pohledu.